Táborové legendy
Trampoty Želvy Bulvy aneb tajemství zakletých ponožek
Za sedmero rybníky, za třemi kopci a pod jedním opravdu velkým smrkem v Beruščím pohádkovém království žije mnoho roztomile prapodivných bytostí. V žádném případě nejde o člověčinu, ale o tvory tak trochu kouzelné. Jestli tomu nevěříte, děláte velkou chybu, protože je to více jak skutečné. A kdo uvěří a vypraví se tam, objeví svět, o kterém sní každé dítě. Za smrkem narazíte na poněkud popleteného medvěda Brumbáce, který se s pomocí kouzelné hůlky a Krasomagie pro obludňáčky učí čarovat, na paloučku odpočívá myška Pavlínka, protože celou noc tancovala na myším bále s myšákem Vojtou, na hrázi rybníka zase sedí vodník Žabínek a povídá si s kapry. Kam se podíváte, tam se děje něco, co v našem světě nezažijete.
A jak už to v pohádkách chodí, dějí se tu opravdu zvláštní věci. A pokud chcete, jednu Vám teď povím. Dobře se usaďte, sundejte si ponožky (nemusí to být totiž bezpečné) a dobře si poslechněte příběh, kterého se možná stanete součástí.
To si to takhle jednou k ránu kráčela želva Bulva lesem, no, spíše se posouvala tempem deset šišek za hodinu, když v tom zaslechla podivný zvuk. Znělo to, jako by někdo o sebe cinkal dvěma vidličkami. Pomalu se porozhlédla kolem, ale nikoho neviděla. Cinkání pořád pokračovalo, tak se Bulva rozhodla jít za nedalekou skalku, vzdálenou asi 23 metrů, odkud podivný zvuk vycházel. „Třeba tam bude nějaká super hostina a já se nadlábnu“, říkala si sama pro sebe. K večeru, když dorazila ke skalce, uviděla něco, čemu teda vůbec nerozuměla. Dvě ruce bez těla, v každé jedna pletací jehlice a deset barevných klubíček vlny. Jedna jehlice klepala o tu druhou, klubíčko se odmotávalo … Bulva užasle koukala, jak před jejími zraky vyrůstají nádherné pletené ponožky se zajímavým vzorem. Byla to úžasná podívaná. V tom se jehlice zastavily a na zemi před Bulvou ležely zcela nové a přenádherné ponožky. V tom se ozvala rána, jehlice zmizely, ruce tleskly a klubíčka byly fuč. Pak jedna ruka podala Bulvě ponožky, druhá luskla a byly pryč.
Bulva si prohlížela ponožky a byla nevysvětlitelně šťastná. Strašně toužila si ponožky nasadit a být za parádnici. Krásné, barevné s bambulkou. A aby to nebylo všechno, ponožky přenádherně voněly po citrónech. Podívala se doprava, doleva, za sebe, před sebe a pro jistotu i nad sebe. „Můžu?" Ptala se sama sebe. Ale i kdyby nemohla, věděla, že musí. A tak si ponožky nasadila. Co se dělo pak, se nedá moc slovy popsat. Nejdříve v ní škublo, pak trhlo, pak to zalechtalo a nakonec se to k ní přicuclo. Nechápala, co se právě stalo. V tom se z ničeho nic postavila a rozeběhla se. Nevěděla jak a proč, ale musela běžet a běžet. No a běží pořád, nejí, nespí, jen a jen běží.
Od té noci se objevilo v Beruščím pohádkovém království několik bytostí, které dělají nepochopitelné věci a nemůžou s nimi přestat. Myška Pavlínka neustále dělá stojky, Čmelda zpívá lidové písničky a při tom tancuje, Ropužaboducholice zase leze po stromech, Křemílek pořád spí a Vochomůrka zase jí (už má asi 200 kilo). A chudák prasátko Chrocháček si pořád dokola olizuje chodidla. A Maková panenka? Ta plave a plave. No a asi uhodnete, co mají všichni společné. Ano, všichni mají nové a nádherné ponožky.
Taky Vás napadlo, proč si je nesundají? Nejde to. Sami nechtějí a když se ponožek dotkne kdokoli jiný, tak usne na dva dny.
Brumbác najednou zaslechl, jak o sebe něco cinká …
Pozn.: Úvodní legenda k pohádkovým táborům 2020.
