Táborové legendy
Bratrstvo čtyřech aneb kletba z dávných let
… obestoupili ho a uvěznili v kruhu. Jeho šance na útěk už byla pramalá. Přesto se pokusil naposled vzdorovat Brundibálovi a člověčině, ale marně. Ani na sklonku svého života nezapochyboval, že má právo na vládu a že ten, kdo mu v tom brání, je jeho nepřítel. Byl poražen a smířil se se svým koncem. Nečekal, že ho nechají jít, nečekal, že se dožije večera. Zlomen, bez magie, bez své hůlky odtáhl a žil dlouhá léta v ústraní. Možná už i pochopil …
O několik let později přistoupil v půlnoční hodině k Hoře kouzel. Zlověstné ticho, které bylo všude kolem, přerušilo hlasité zaburácení a dva záblesky. V ten samý okamžik se objevily další dvě postavy. Pohleděly na sebe, obestoupily Horu kouzel, pozvedly hůlky a začaly temným hlasem odříkávat zaklínadlo. Chvilku se zdálo, že se nic neděje. Hora však najednou odhalila bránu, skrze kterou přišel ten, kterého by zde čekali jako posledního. Připravily hůlky k boji, ale …
Z vrchu hory pohleděl na trojici čarodějů a svojí berlou mohutně udeřil o zem. Jako by celý svět v tu chvíli ztemněl. Velkou bílou knihu, kterou měl u sebe, odhodil na zem. Byla prázdná. Vše, co v ní kdy bylo zapsáno, bylo pryč. Zvláštním způsobem se usmál a z jeho úst vyšla slova, která by nikdo z nich nečekal. „Moc kouzel Bílé magie je pryč, nechť začne vláda magie Černé. Magie, díky níž ovládneme celý svět a díky níž si podrobíme i člověčinu, bratři.“
Ta slova vyšla z úst nejmocnějšího čaroděje, který od prapočátku věků stál na straně dobra a který otevřel svět magie člověčině. Z úst čaroděje, který před lety vyhnal Černého pána, porazil v legendární bitvě svého bratra Černého čaroděje, vyhnal Ledového krále, pomohl zničit Mořského cara. Z úst čaroděje, který by nikdy neublížil slabším a nikdy by neupřednostnil Černou magii před Bílou.
Stáli na kraji lesa a nikdo z nich dlouhé minuty nic neříkal. Brundibál pozvedl svou hůlku a z jeho úst vyšlo kouzlo, které srazilo k zemi kletbou spoutaného …
Černý čaroděj k němu přistoupil a rozchechtal se jako smyslů zbavený. Otočil se k Brundibálovi, poklekl před něj a pronesl: Já věděl bratříčku, že někde uvnitř jsi byl vždy jako já. Teď už uvěří všichni. Odešli do temného lesa.
Ten den přišel náš svět o dalšího z nás. Ten den všichni přestali pochybovat.
Pozn.: Úvodní legenda k fantasy táborům 2019.
