Jak plynul čas

První zmínky o bytostech s magickými schopnostmi se datují až do dob, kam jen sahá paměť Člověčiny. V průběhu staletí Starého věku se mezi Člověčinou a magickými bytostmi vytvořila mnohá přátelství, která přetrvala i ty nejtěžší zkoušky. I proto bylo dlouhou dobu záhadou, proč z ničeho nic pro Člověčinu přestal existovat magický svět. Nebylo ani jasné, zda magie zmizela trvale ze světa, nebo se pouze ukryla před zraky Člověčiny. V ten den, kdy se tak stalo, skončil Starý věk magie. Postupem času Člověčina na tento svět zapomněla. Nastala doma Temného věku, o kterém toho není moc známo.
Nový věk se datuje od chvíle, kdy dva čarodějové uzavřeli v Hoře kouzel tajnou dohodu. Stalo se tak téměř před tisící lety, kdy čarodějové získali do svého vlastnictví dvě tajemné knihy ukrývající veškerou magii.


Záhada pergamenu aneb První setkání s Člověčinou v Novém věku

Uplynulo téměř tisíc let od doby, kdy se Brundibál a Černý čaroděj střetli uprostřed chladné jeskyně. Uplynulo téměř tisíc let a v Beruščím táboře se objevila zamčená truhla. Bylo to zrovna v době, kdy se zde konal první dětský tábor. Jedno z dětí tvrdilo, že v noci spatřilo z okna jakéhosi starce s holí v dlouhém plášti a šedém vousu, jak prochází táborem. Nikdo tomu moc nevěřil, ale všechny samozřejmě zajímalo, jaké tajemství truhla ukrývá. Sešli se tedy večer u ohně a pokusili se truhlu otevřít. Bohužel se jim ale nepodařilo uvolnit dva mohutné zámky, kterými byla uzamčena. Po dlouhém snažení to vzdali a začali u táboráku zpívat.

Blížila se půlnoc a vedoucí vyhlásil večerku. "Ještě jedna píseň a všichni do pelechů". Asi v polovině písničky, kdy na kostelní věži v nedalekých Počátkách odbyla dvanáctá noční hodina, se stalo cosi zvláštního. Na truhle se objevil zlatý klíč. Nikdo netušil, jak je to možné, ale všem bylo jasné, co s ním. Zámky ihned povolily a truhla byla otevřena. Vypadalo to, že je prázdná. Na dně leželo jen něco zabalené ve starém a špinavém hadru. Jedno z dětí opatrně tajemný obsah vyndalo. Všechny překvapilo, že v hadru je ukrytý jakýsi pergamen, který je pozoruhodně zachovalý. Dokonce se zdálo, že červená skvrna dole na pergamenu ještě není zaschlá. Byl to zvláštní podpis, který byl jen obtížně čitelný. Text na pergamenu byl napsán neznámým písmem. Skupinka se rozhodla, že se pokusí symboly přečíst. Společným hlasem všichni přečetli tajemné sdělení a v napětí očekávali, co se bude dít. Nic se však nestalo. Zkusili to tedy ještě jednou, ale bohužel, se opět nic neudálo. Pergamen proto vrátili do truhly, zamkli ji a klíč položili na truhlu, kde se objevil. Děti si ještě chvíli povídaly tajemné historky, a když padla první hodina po půlnoci, vedoucí je zahnali do pelechů.

Nikdo z nich neměl tušení, že z nedalekého roští už je pozorují dvě zelené oči třínohého tvora, které nepatří nikomu, kdo je z lidského světa a že až ráno půjdou do lesa, potkají bytosti, které oko Člověčiny ještě nespatřilo. Nikdo z nich neměl tušení, že stařec v dlouhém plášti, kterého spatřilo jedno z dětí v noci v táboře, byl mocný čaroděj Brundibál. Nikdo z nich neměl tušení, že tím, že přečetli pergamen, otevřeli bránu do světa, kde kouzla a čáry jsou na denním pořádku a že začíná největší dobrodružství jejich života. Nikdo z nich neměl tušení, že svět Člověčiny a magických tvorů byl opět propojen. A to vše bude pokračovat do chvíle, dokud někdo pergamen nespálí v půlnočním ohni na kostech tvora z podzemí potřísněných pekelnou krví. Pak se brána do světa kouzel a magie navždy zavře a Člověčina se do ní nikdy nepodívá.

Datováno: Nový věk / Čarorok: 978 / Cyklus Světla / 17 den cyklu

Videa