Jak plynul čas

První zmínky o bytostech s magickými schopnostmi se datují až do dob, kam jen sahá paměť Člověčiny. V průběhu staletí Starého věku se mezi Člověčinou a magickými bytostmi vytvořila mnohá přátelství, která přetrvala i ty nejtěžší zkoušky. I proto bylo dlouhou dobu záhadou, proč z ničeho nic pro Člověčinu přestal existovat magický svět. Nebylo ani jasné, zda magie zmizela trvale ze světa, nebo se pouze ukryla před zraky Člověčiny. V ten den, kdy se tak stalo, skončil Starý věk magie. Postupem času Člověčina na tento svět zapomněla. Nastala doma Temného věku, o kterém toho není moc známo.
Nový věk se datuje od chvíle, kdy dva čarodějové uzavřeli v Hoře kouzel tajnou dohodu. Stalo se tak téměř před tisící lety, kdy čarodějové získali do svého vlastnictví dvě tajemné knihy ukrývající veškerou magii.


V zajetí temnoty aneb Dech Ledového démona

O tom, že mimo Svět živých existují i jiné světy, už není dávno pochyb. Mnozí z nás v půlnoční hodině, kdy je všude kolem tma a ticho, cítí, že tady nejsme sami. Tušení, že někdo zrovna stojí u naší postele a hledí na nás prázdnýma očima je někdy tak silné, že nám nedovolí spát. Závan mrazivého dechu bytosti, která přichází ze záhrobí, zrychlí tlukot našeho srdce a nedovolí nám se ani pohnout. Pomalu otevírající se dveře, za kterými nikdo není, temný kout ve skříni, ve kterém se cosi ukrývá, vrzající podlaha na půdě, která je uzamčená na petlici…

Existuje svět, kde temnota a strach nikdy nekončí. Kdo překročí jeho hranice, pozná, co je skutečné zlo. Jedná se o místo, odkud k nám skrze Smrtibrány přichází tvorové, kteří pasou po naší duši. Místo beznaděje a plné utrpení. Pro ty, co nenalezli cestu Za horizont, se toto místo stalo domovem. Je plné zbloudilých a na věky ztracených bytostí, jímž není pomoci.

Dočetl další kapitolu knihy „Démonovo tajemství“, dokouřil svou dýmku, mávnutím hůlky zhasl hořící lampu nedaleko jeho rozvrzané postele a zalehl ke spánku. Hleděl skrze střešní okno na hvězdy, kterých byla tu noc plná obloha. Pohled to byl natolik uklidňující, že téměř zapomněl na svůj úkol. Věděl, že zlo, které přišlo neznámo odkud, ho možná bude stát život, ale nijak nezoufal. Vzpomínal na své přátele a na to, co musel za poslední měsíc obětovat, aby došel tak daleko.

V tom cosi dosedlo na střechu jeho domu, ukrytého v hloubi lesa. Místnost pohltila černočerná tma. Cítil, že všude kolem se ochladilo až k bodu mrazu. Pod peřinou svíral pevně hůlku a se zatajeným dechem čekal, co se bude dít. Věděl, že je již v jeho domě a že na něj hledí skrze tmu. Prvně v životě měl strach. Ve svých myšlenkách spatřil hrůzu, které je schopen. Rozhodl se jednat, ale jeho tělo neposlouchalo. Byl zmrzlý na kost. Blížil se konec a nemohl s tím vůbec nic dělat. A pak „to“ spatřil !!!

Další den ho nalezli v jeho domě, jak sedí ve starém houpacím křesle a hledí s hrůzou v očích do prázdna. Od toho dne nevydal ani hlásku. Od toho dne neměl duši.

Pozn.: Úvodní legenda k horovým táborům 2018.

Datováno: Nový věk / Čarorok: 997 / Cyklus Temnoty / 62 den cyklu

Videa