Jak plynul čas

První zmínky o bytostech s magickými schopnostmi se datují až do dob, kam jen sahá paměť Člověčiny. V průběhu staletí Starého věku se mezi Člověčinou a magickými bytostmi vytvořila mnohá přátelství, která přetrvala i ty nejtěžší zkoušky. I proto bylo dlouhou dobu záhadou, proč z ničeho nic pro Člověčinu přestal existovat magický svět. Nebylo ani jasné, zda magie zmizela trvale ze světa, nebo se pouze ukryla před zraky Člověčiny. V ten den, kdy se tak stalo, skončil Starý věk magie. Postupem času Člověčina na tento svět zapomněla. Nastala doma Temného věku, o kterém toho není moc známo.
Nový věk se datuje od chvíle, kdy dva čarodějové uzavřeli v Hoře kouzel tajnou dohodu. Stalo se tak téměř před tisící lety, kdy čarodějové získali do svého vlastnictví dvě tajemné knihy ukrývající veškerou magii.


Trampoty veverky Breberky aneb Kletba zmrzlého čumáčku

Za sedmero rybníky, za třemi kopci a pod jedním opravdu velkým smrkem v Beruščím pohádkovém království posedává několik prapodivných bytostí. Veverka Breberka s opravdu chundelatým ocasem, myška Pavlínka s černými tlapkami, medvěd Brumbác stále se pokoušející o nějaké to krasokouzlo, přechytralé prasátko Chrochtáček, opičák Mungodubobuba a stále pomalejší a pomalejší želva Bulva. Je to parta opravdu k pohledání a vypráví si o ní již celý les. A víte proč? No jasan, jejich podivné nápady jsou totiž potřeštěné a většinou napáchají více škody než užitku. Jsou to ale dobráci, tak se na ně nikdo nedokáže dlouho zlobit.

Jen tak pro pobavení naposled vymysleli dost super hru. Jmenovala se na „Smrtící vánek“ a hrála se tak, že … No prostě jednoduše šlo o prděnou. Nejdříve se tuze moc najedli všelijakých dobrůtek a pak vyrazili na lesní bál. No a tam začali hrát. Asi si dovedete představit, jak to mohlo skončit. Nejdřív si všichni mysleli, že na bál zavítal i tchořík Pušík, ale nikdo ho tam neviděl. Pak se ale v jednu chvíli, když Brumbác stál zády ke kapele složené převážně z lesních víl, ozval ohlušující zvuk a víly se ocitly o několik metrů za pódiem. Všem bylo hned vše jasné. Jediný pohled na víly a jejich výraz prozradil, že na vině není tchořík Pušík, ale Brumbác a jeho kamarádi. Za trest pak museli všichni, co hráli na prděnou, srovnat jehličí v Beruščím lese. Ale za tu legrandu to stálo.

Bohužel ale už nějakou dobu je v lese moc smutno. Nikdo vlastně ani neví, co se stalo. Ví se jen to, že při jedné nepleše narazili naši kamarádi na velkou a podivnou hůl, která byla osetá rampouchy. Stála uprostřed mýtiny a kolem ní bylo všechno zmrzlé. Když se pokusili k holi přiblížit, začali je tak studit pacičky, že raději utekli. Od té doby všechny tuze moc zebou jejich čumáčky a každé ráno na nich mají rampouch. A nejde s tím vůbec nic dělat. Zkoušeli snad všechno. Přes kouzla a čáry mocných čarodějů až po horké koupele v termálních pramenech. Dokonce zašli i do sauny v nedalekých Počátkách, ale čumáčky zebou furt a každé ráno nový rampouch. Ani tření čumáčku o čumáček nepomohlo.

Pozn.: Úvodní legenda k pohádkovým táborům 2018.

Datováno: Nový věk / Čarorok: 997 / Astrální cyklus / 1 den cyklu

Videa