Jak plynul čas

První zmínky o bytostech s magickými schopnostmi se datují až do dob, kam jen sahá paměť Člověčiny. V průběhu staletí Starého věku se mezi Člověčinou a magickými bytostmi vytvořila mnohá přátelství, která přetrvala i ty nejtěžší zkoušky. I proto bylo dlouhou dobu záhadou, proč z ničeho nic pro Člověčinu přestal existovat magický svět. Nebylo ani jasné, zda magie zmizela trvale ze světa, nebo se pouze ukryla před zraky Člověčiny. V ten den, kdy se tak stalo, skončil Starý věk magie. Postupem času Člověčina na tento svět zapomněla. Nastala doma Temného věku, o kterém toho není moc známo.
Nový věk se datuje od chvíle, kdy dva čarodějové uzavřeli v Hoře kouzel tajnou dohodu. Stalo se tak téměř před tisící lety, kdy čarodějové získali do svého vlastnictví dvě tajemné knihy ukrývající veškerou magii.


Prokletí čaroděje aneb den, kdy přestala existovat magie

… někdy v době Astrálního cyklu, Čaroroku 998 (asi před rokem a půl člověčenským) …

Venku zuřila bouře, stromy svými větvemi šlehaly do střechy jeho chatrče. Seděl ve starém rozvrzaném houpacím křesle v přítmí svíčky, která vrhala matné stíny na kamennou zeď. Na té visel portrét tří čarodějů, tří bratrů, jejichž cesty se dávno rozdělily a jejich osudy se tolik lišily.

Něco zaslechl. Připravil si hůlku, jako by tušil, že se má něco stát. V tom se ozvala ohlušující rána a uprostřed místnosti se objevil někdo, koho rozhodně nečekal. Hůlka mu vylétla z ruky, hleděl a nemohl uvěřit.

„Ty víš, proč jsem tady, našel jsem ho. A vědí o něm už i ostatní. Legenda byla pravdivá a ty jsi mi nikdy nevěřil. Ztratil jsem duši, abych ho našel, ale vždy jsem měl pravdu. Měl jsi mi pomoc, bratře, ale neudělal jsi to. Zradil jsi mě, protože jsi mi nikdy nevěřil. Už ale nemám sílu ho získat, jsem příliš starý a slabý. Proto tě žádám, prosím, udělej to a zabraň nejhoršímu. Vždy jsi miloval člověčinu tak, jako já. Dlužíš jim to a dlužíš to hlavně mně, své rodině.“

Seděl jak opařený, nevydal ani hlásku. V koutku jeho stařeckého oka se objevila slza. Litoval, ale ztracený čas nemohl vrátit. „Odpusť mi“, zaznělo roztřeseným hlasem z jeho úst.

… po několika dnech …

„Už víš, co musíš udělat, abys ho získal a zachránil je. Možná je to to poslední, co uděláš a možná už ti nikdo z nich nikdy neuvěří. Ale není jiná cesta.“ Brundibál odložil hůlku a sklonil hlavu. Ucítil, jako by se propadal do temnoty, jeho vzpomínky mizely, cítil čím dál větší zlobu a touhu je zničit. Upadl na zem.

… 3. den Mrazivého cyklu, Čaroroku 998 (asi před rokem člověčenským) …

Z vrchu hory pohleděl na trojici čarodějů a svojí berlou mohutně udeřil o zem. Jako by celý svět v tu chvíli ztemněl. Velkou bílou knihu, kterou měl u sebe, odhodil na zem. Byla prázdná. Vše, co v ní kdy bylo zapsáno, bylo pryč. Zvláštním způsobem se usmál a z jeho úst vyšla slova, která by nikdo z nich nečekal. „Moc kouzel Bílé magie je pryč, nechť začne vláda magie Černé. Magie, díky níž ovládneme celý svět a díky níž si podrobíme i člověčinu, bratři.“

… někdy před třemi cykly (asi před půl rokem člověčenským) …

Jejich volbou byl život. Paní Smrt se otočila a odešla. Usmál se, věděl, že docílil, čeho chtěl. V jeho krvi už kolovala jen Černá magie. Cesta k tomu, co našel jeho bratr je volná. Čas člověka …

 

… 36. den Marazivého cyklu, Čarorok 999 …

Byl mocnější než kdy jindy. Magie, která proudila v jeho krvi, z něj udělala toho nejnebezpečnějšího čaroděje všech dob. Už nevěděl, kým býval a proč po něm tolik touží. Věděl jen, že musí být jeho.

Pomalu se protáhl úzkou chodbičkou ve skále, která směřovala čím dál hlouběji. V ruce neustále držel hůlku a byl připraven se bránit. Možná už tu není sám. Poslední kroky a ocitl se před ledovým mostem, pod kterým se rozprostírala nekonečná hlubina. Spatřil ho. Jeho záře oslňovala krápníky z nádherného ledopádu, který by jako padal z nebes. Byl na konci své cesty. Už ho má na dosah.

Ten, který byl jeho nepřítelem, již na něj čekal, aby se k němu připojil ...

Pozn.: Úvodní legenda k fantasy táborům 2020.

Datováno: Nový věk / Čarorok: 998 / Astrální cyklus / 6 den cyklu

Videa